Hepatitis C

Virus hepatitidy C (HCV) je malý, obalený, jednovláknový virus RNA s pozitivním smyslem. Je to jediný známý člen rodu hepacivirů z čeledi Flaviviridae. Existuje šest hlavních genotypů viru hepatitidy C, které se označují číselně. Na základě genu NS5 existují tři hlavní a jedenáct vedlejších genotypů. Na genotypu HCV záleží, protože může ovlivnit, jak úspěšná bude pravděpodobně léčba hepatitidy C a jak dlouho bude nutné užívat léky na hepatitidu C. Na základě těchto genotypů lze stanovit, jak dlouho bude člověk hepatitidu C léčit.

Hepatitida C je infekční onemocnění postihující především játra, jehož původcem je virus HCV. HCV se přenáší kontaktem krve s krví. Odhaduje se, že ve vyspělých zemích se 90 % osob s chronickou infekcí HCV nakazilo transfuzí netestované krve nebo krevních derivátů nebo prostřednictvím injekčního užívání drog či sexuálního styku. Infekce je často asymptomatická, ale chronická infekce může vést k jizvení jater a nakonec k cirhóze, která se obvykle projeví až po mnoha letech. 

HCV je obvykle detekovatelný v krvi pomocí PCR během jednoho až tří týdnů po infekci a protilátky proti viru jsou obvykle detekovatelné během 3 až 15 týdnů. Testy jaterních enzymů vykazují variabilní zvýšení ALT/ALS. Periodicky mohou vykazovat normální výsledky. Výsledky protrombinu a albuminu jsou obvykle normální, ale mohou se stát abnormálními, jakmile se rozvine cirhóza. Přirozený průběh chronické hepatitidy C se u jednotlivých osob značně liší.